Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na chvíli zapomeňme na současnost a na to, že za okny je téměř zima, a přenesme se společně s HAIL OF BULLETS (dále jen „HOB“) v čase do 30. a 40. let minulého století do širých a nekonečných dálav vod a ostrovů Pacifiku. Koncepční alba na téma 2. světová válka totiž neskládají pouze SABATON, s nimiž však HOB nemají kromě válečné tématiky vůbec nic společného.
Již z názvu a především z obalu alba, na němž je znázorněna hořící americká letadlová loď třídy ESSEX a útočící japonské letouny, je zřejmé, o co by se textově asi mohlo jednat. A proto si společně za hromových tonů HOB uděláme krátký historický exkurz, zachycující vzestup a pád Říše vycházejícího slunce v době Druhé světové války i před ní. Přiznám se bez mučení, že death metal není mým každodenním šálkem ranního čaje. K této nahrávce mě přivedla především její textová náplň. Proto jsem se až zde poprvé seznámil se zajímavým hlasovým projevem Martina van Drunena (ASPHYX, ex-PESTILENCE) za hudebního doprovodu ostatních death metalových souputníků.
Po úvodním hrozivém intru „The Eve Of Battle“, končícím zvukem leteckého motoru a výbuchu, vypukne to pravé death metalové inferno v podobě klipové „Operation Z“, v níž vás HOB seznámí s počátkem japonské ofenzivy proti USA – s útokem na Pearl Harbor. V následující „The Mukden Incident“ se v čase vrátíte ještě o něco zpět až do počátku 20. století, kdy Japonsko začalo expanzi na asijský kontinent anexí Koreje a posléze v roce 1931 zaútočilo na Čínu. A jak pokračovaly japonské výboje v Číně („Strategy Of Attrition“ a „Full Scale War“), stejným způsobem perou do posluchačů svůj old-school death metal i HOB. Nejde však jen o brutální nářez. Každá skladba má svou nosnou melodii nebo sólo, tu podařenější, jindy méně, které činí album přístupnějším i posluchačům jiných metalových odvětví.
Zpočátku táhlá „Full Scale War“, která v polovině zrychlí jako bombardér Val ve střemhlavém letu, aby se po dokončení náletu vrátila do své cestovní rychlosti, pojednává o raketovém nástupu japonských sil na všech frontách asijského bojiště koncem roku 1941 a první polovině roku 1942. Krátký a devastující song „Guadalcanal“ popisuje zlom na tichomořském válčišti v bitvách u Midway a Guadalcanalu. Následující epičtější „On Choral Shores“ se nevztahuje ke konkrétní lokaci, ale zabývá se charakteristikou bojů na tichomořských ostrovech. Hold americkým zajatcům, přežívajícím v nelidském japonském zajetí, skládá jedna z nejvydařenějších věcí celého alba „Unsung Heroes“, kde hudební složka téměř koresponduje s textovou. Leteckou tématiku, resp. smrt přicházející z nebe, obsahově pokrývají písně s výmluvnými názvy „Tokyo Napalm Holocaust“, jež je prezentována v majestátním stylu svazů létajících superpevností B-29, a střemhlav řítících se „Kamikaze“, kde byly využity ruchy v podobě vyjících leteckých motorů. V její polovině zazní opravdu povedená melodie, která přechází v závěrečné vyvrcholení alba (a celé války vůbec) „To Bear The Unbearable“. Tento song si vystačí s pouhými dvěma slokami, avšak z jeho provedení přímo dýchá beznaděj a pocity národa, který totálním způsobem prohrál svou první velkou válku. Závěr obstará úryvek kapitulačního rozhlasového projevu císaře Hirohita, který takto do té doby bezprecedentně oznámil japonskému národu, že musí „snést nesnesitelné“ v podobě bezpodmínečné kapitulace.
Přestože se v death metalu nevyžívám, bylo mi toto album, k němuž mě přivedla jeho obsahová náplň, milým zpestřením mého obvyklého hudebního programu. Ač původně neznalý osob, z nichž sestávají HOB, ani jejich působení v dřívějších kapelách, musím říci, že důraz původně kladený na textovou složku přerostl v zájem i o vlastní hudební produkci. Určitě nebude od věci se v mém případě seznámit s debutem HOB, případně s jinými nahrávkami, na nichž dostaly hlasivky páně van Drunena zabrat. Uvítal bych více ruchů (např. dělostřelbu, povely, výkřiky vojáků apod.), které by posluchače vtáhly do děje a dodaly více pojiva mezi hudbu a texty. Přesto lze Martinu van Drunenovi & spol. zatleskat za to, jak pomocí poněkud omezených výrazových prostředků dokázali přiblížit posluchačům Pacifik v plamenech (Dr. Hubáček promine).
1. The Eve Of Battle
2. Operation Z
3. The Mukden Incident
4. Strategy Of Attrition
5. Full Scale War
6. Guadalcanal
7. On Choral Shores
8. Unsung Heroes
9. Tokyo Napalm Holocaust
10. Kamikaze
11. To Bear The Unbearable
Diskografie
On Divine Winds (2010) Warsaw Rising (EP) (2009) ... Of Frost And War (2008)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2010 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 48:03
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.